Chcete-li vydělat nějaké peníze, musíte mít alespoň 1 XNUMX krav, říkají chovatelé hospodářských zvířat – APK News

Chovatelé hospodářských zvířat si stěžují na vysokou cenu masa a jeho levnost na trhu. Farmář se 100 kusy dobytka si prý nevydělá. Aby byla farma zisková, je nutné ponechat si alespoň 1 kusů, uvádí APK Novosti.

Jak agentuře Informburo.kz řekl v rozhovoru pro agenturu Informburo.kz farmář z Kostanay Zhanibek Kenzhebayev, ve 30 letech se rozhodl radikálně změnit svůj životní styl, opustit IT sféru a odejít do stepi chovat koně.

V současné době má jeho chov dobytka asi 6 tisíc kusů dobytka, z toho polovinu tvoří koně. Zhanibek chová klasická kazašská plemena: koně Mugalzhar, krávy Kalmyk a ovce Edilbaev.

Když farmář začal analyzovat trh, podle svých slov si uvědomil, že v Kazachstánu je nedostatek koní. Hlavním problémem chovatelů hospodářských zvířat je vysoká cena masa a jeho nízká cena na trhu.

— Mohu si vydělat peníze, protože mám vysoký obrat. Ale člověk, který má sto krav, na nich nic nevydělá. Myslím, že potřebujete mít alespoň tisíc kusů dobytka nebo koní, abyste se cítili bezpečně, nestarali se o zítřek a stáli pevně na nohou. Zde však nastává druhý problém – nedostatek personálu na trhu práce. Neexistují kompetentní veterináři ani zootechnici. Je velmi málo strojníků, kteří rozumí zemědělským strojům. A i když najdete dobrý záběr, většinou je starší. Profesionálům nad padesát nebo šedesát už chybí síla a energie. Nejsou žádní mladí lidé, řekl Kenžebajev.

— Jaký plat může očekávat mladý kluk, který je připraven sedět v sedle 365 dní v roce a starat se o stádo někoho jiného?

— Mladí chovatelé koní jsou připraveni pracovat za 200-300 tisíc tenge měsíčně po celá léta. Ale pod jednou podmínkou: pokud jim vytvoříte slušné pracovní a životní podmínky. To znamená, že tam, kde bude pracovník bydlet, musí být elektřina, lednička, plynový sporák, televize, pohodlné oblečení. Musí přijít na základnu a mít možnost se umýt v lázních. Jako zaměstnavatel musíte vytvořit atraktivní podmínky pro dělníky, aby to bylo mnohem zajímavější než jízda taxíkem ve městě nebo míchání betonu na stavbě.
Smutné je, že ne všichni farmáři se chovají k chovatelům koní stejně jako my. Když přijmeme člověka, je to pro nás především jedinec s vlastními potřebami, ke kterému je potřeba přistupovat s respektem a spravedlivě ohodnotit jeho práci. Proto se nám daří přitahovat mladé lidi.
A jsou místa, kde se s pracovníkem bude zacházet jako s otrokem. Všechno z něj vymáčknou a vyhodí ho. A 95 % takových případů má negativní zkušenosti, uvedl farmář.

– Zemědělec nebo osoba, která chová hospodářská zvířata na soukromé farmě, se často obává hlášení jakýchkoli známek onemocnění hospodářských zvířat, protože se obává, že farma nebo vesnice bude uzavřena pro karanténu, že dobytek bude zničen nebo bude nucen předat je levně do masokombinátu. Jak často se to podle vás děje?

– Za prvé, stát neplatí normální odškodnění, aby si farmář myslel takto: moje kráva je podezřelá ze slintavky a kulhavky, raději o tom uvědomím místního veterináře, aby odebral vzorky, zlikvidoval dobytek a stát mi zaplatí slušné odškodnění.
Je potřeba, aby se člověk nebál poškození. Pokud by stát proplatil alespoň 75 % skutečných nákladů na hlavu, pak by takové případy hlásili všichni.

– Jaké procento vašeho obratu jde na očkování hospodářských zvířat?

– Někde kolem 2-3 % ročně. Ceny se ale za poslední rok hodně změnily. Vše zdražilo minimálně dvakrát. Například z deseti typů vakcín je pouze jedna z Kazachstánu. Všichni ostatní jsou ruští. Zejména po zahájení vojenských akcí na Ukrajině vše ruské zdražilo. Jsme svázáni s ruskou ekonomikou.
Růst cen léků by ale v žádném případě neměl být důvodem k odmítnutí vakcín. Bez ohledu na to, kolik stojí, hospodářská zvířata by měla být vždy očkována.

– V jednom ze svých příspěvků na sociálních sítích kritizujete veterinární služby. Jaká je podstata vašich tvrzení?

– Podle mého názoru by veterinární služby měly pomáhat a chránit zemědělce před problémy, a ne být represivním orgánem jako policie.
Farmář by se neměl bát, že jeho farma bude uzavřena kvůli karanténě a jeho dobytek bude zničen. Není žádným tajemstvím, že když je údajně ve stádě zjištěna brucelóza, zavolá veterinář nebo jeho kamarád a nabídne předání dobytka do určitého masokombinátu za takovou a takovou cenu. Myslím, že je to rouhání! A takových případů je mnoho. Veterinární služba se musí změnit z represivního orgánu na podpůrnou službu.

– Cítíte péči a podporu ze strany státu?

– Cítím péči místních okresních a obecních úřadů. Jako člověk jsem jim vděčný. Ale neexistuje žádná pomoc ze strany systému jako celku.

– Jaký druh pomoci potřebujete?

– Rád bych vyvezl své maso za 20-30 dolarů za kilogram. Konkrétně koňské maso do Japonska. Pak bych platil slušný plat kolegům. Můj předák stáda nyní dostává 240-270 tisíc tenge na ruku. Myslím si ale, že je to bída a tito lidé by měli dostávat minimálně 2, nebo i 2,5krát víc.
Protože nemůžu prodat maso za víc, nemůžu jim zvýšit mzdy. Pokud mi stát dá příležitost vyvážet, tak si především nekoupím džíp, ale zdvojnásobím plat pastevce. A budu z toho mít tisíckrát větší radost než z koupě SUV.

– Co nyní brání exportu?

– Jsme zvyklí vše spouštět pompézně s červenou stuhou, tisíce článků a příběhů v médiích. A to je vše!
Pokud si vzpomínáte, před několika lety se plánovalo exportovat kazašské hovězí do Číny. Čtete takové věci a sníte, to je naše světlá budoucnost! A tak čas plynul a nic se nedělo. Žádné pohyby těla.
Naše farma je zařazena na seznam farem, které mohou vyvážet koňské maso do Japonska. Slíbili, že k nám letos na podzim přivezou japonskou delegaci. Nechci samozřejmě o nikom mluvit špatně, ale zdá se mi, že to všechno skončí tak, jak to pro nás obvykle končí. Zde je odpovědnost na lidech, kteří rozhodují. Pokud jste něco začali, musíte to dokoukat až do konce.
Japonsko je připraveno zaplatit 20 až 50 dolarů za kilogram našeho koňského masa. Tady bych vše zabalil, zamrazil a poslal tam. Ale tak snadno to nejde. Jsou potřeba povolení, souhlasy, mezistátní dohody, veterinární nuance, musí se otevřít nějaké koridory, obecně platí, že při vývozu masa z jedné země do druhé je mnoho překážek.
Japonsko je zemí s nejvyššími standardy a dbá na zdraví svých obyvatel. Japonec si ode mě nikdy nekoupí maso, dokud japonská vláda nezaručí, že Zhanibekovo maso je čisté a dá se jíst. Na co jiného je stát potřeba? Abychom pomohli podnikatelům, jako jsem já. Není to tak?

– Co jste ochoten dát státu kromě daní a pracovních míst?

– Jsme součástí ekonomiky země. Existuje ale také něco jako potravinová bezpečnost. Jen málo lidí o tom přemýšlí nebo o tom mluví, ale je to velmi důležitá otázka.
Pokud zítra, nedej bože, dojde k situaci, že Kazachstán nebude moci dovážet zahraniční maso, je země schopna uspokojit domácí poptávku? Nejsme schopni! A zemědělci jako my jsou součástí zajišťování potravinové bezpečnosti. Chovem hospodářských zvířat dáváme státu určité záruky, že v těžkých časech budeme moci přijít na pomoc.