Zpravy

Svět barev

Senzorické barevné standardy používají se chromatické barvy – červená, zelená, modrá, fialová (duhové spektrum) a achromatické barvy – bílá, šedá, černá, dále odstíny všech barev podle světlosti a sytosti.

Dítě už od malička zná tři základní barvy (červená, modrá, žlutá) – to je

primární (neboli základní) barvy, ze kterých se smícháním získávají všechny ostatní barvy. Tyto tři barvy nelze získat smícháním jiných barev.

Od druhé juniorské skupiny začínají děti míchat barvy a získávat sekundární (doplňkové nebo smíšené) barvy. Jedná se o barvy, které lze získat smícháním páru základních barev (žlutá a modrá vytváří zelenou, červená a žlutá vytváří oranžovou, modrá a červená vytváří fialovou).

Existují terciární (odvozené) barvy, které se získávají smícháním (kombinací) primárních a sekundárních barev (například žlutá a zelená nám dávají žlutozelenou).

Smícháním dvou barev, které nejsou ve spektru po sobě jdoucí, vznikne mezi nimi přechodná barva a smícháním dvou sousedních barev se vytvoří odstín (například červeno-oranžová).

V přírodě a uměleckých dílech se barvy nacházejí ve složitých a rozmanitých kombinacích.

Chromatické barvy se dělí na dvě skupiny – teplé (z červené na žlutou) a Studený (od zelené po fialovou) tóny.

Každá chromatická barva nebo odstín odstínu má určitou světlost, jas a sytost.

Jasnost barvy, nám umožňuje rozlišit jednu barvu od druhé a dát jí jméno.

Světlost – je stupeň blízkosti dané barvy (nebo odstínu) k bílé a

nasycení – stupeň jeho čistoty, tedy příměs dané barvy šedé o stejné světlosti.

V každodenním životě při označování odstínů barev obvykle označují svou světlost (tmavě zelená, světle žlutá), což znamená jas. Proto zcela postačí, když se variabilitě barevných tónů děti osvojí světlostí a odpovídajícími názvy odstínů.

Některé světlé odstíny mají v každodenním životě zvláštní jména (světle červená se nazývá růžová). Pro děti je zcela přijatelné používat názvy těchto odstínů (kromě nesprávného názvu pro světle modrou jako světle modrá). To se týká pojmenování odstínů podle odstínu (tj. zaujímá mezilehlou pozici mezi sousedními barvami spektra). Téměř všechny mají v každodenním životě „objektivizovaná“ jména (citron, šeřík, malina atd.)

Při prohlížení obrázků s dítětem málokdy vidíme jednotlivé barvy, protože celkový dojem, který obrázek vytváří, nezávisí na každé barvě zvlášť, ale na kombinaci a interakci s ostatními barvami. Některé barvy spolu tak úzce souvisí, že se jim říká doplňkové.

Otočením na barevné kolečko můžete okamžitě určit, které barvy jsou komplementární.

Je to velmi jednoduché: doplňkové barvy jsou umístěny na kole proti sobě.

Červená je doplňková barva k zelené, žlutá k fialové a modrá k oranžové.

Jak se primární a sekundární barvy stávají komplementárními.

Vztah mezi primárními a sekundárními barvami jasně demonstruje dvojité barevné kolečko. Primární barvy jsou ve vnitřním kruhu, smíšené barvy jsou ve vnějším kruhu. Doplňkové barvy jsou umístěny proti sobě. Doplňkovou barvou k jedné ze základních barev je smíšená barva, která je založena na dvou základních barvách.

Doplňková barva smíšené barvy je primární barva, která není její součástí. Smíšená oranžová barva, která je směsí červené a žluté, tedy působí jako doplňková barva pro třetí primární barvu, která se na jejím vzniku nepodílí – modrou.