Chytil jsem největší trofej svého života. Štika 6.6 kg — DRIVE2

Ti, kdo čtou mé příspěvky o rybaření už delší dobu, už vědí, že štiky chytám nejčastěji v zimě na tip-upy, ale na přívlač tak často nelovím – jak mnozí řeknou: „Tento způsob rybaření se mi nelíbí“, není to moje výbava, i když s ní občas lovím docela úspěšně. Zdálo by se, že v tomto případě na volné vodě by pro mě bylo ideální chytat štiky na hrnky, ale lovím s nimi ještě méně často. Na pohled jsou velmi nevzhledné, na velkou vzdálenost je špatně vidět kousnutí, vždy se zamotají do lodi, když s nimi začnete hýbat a neustále za nimi musíte plavat, zvláště když fouká silný vítr. Obecně jsem s hrnky chytal maximálně 5krát v životě a většinou tam jen sedí a sbírají prach ve sklepě.
A pak jsem minulý týden zkopíroval skvělý nápad od svého dobrého kamaráda – letos také vyhodil své hrnky, ačkoliv s nimi předtím pravidelně chytal, a místo nich upravil zimní tip-upy na letní verzi. Ten nápad se mi opravdu líbil, druhý den letím do obchodu, vezmu plát tuhé pěny (zapomněl jsem, jak se to jmenuje) o tloušťce 50 mm, vyřežu z něj čtverce 20 x 20 cm (jen průměr základny koncovek) a pomocí vrtačky a 5 mm šroubů dlouhých 70 mm s maticemi a širokými podložkami připevním základny k těmto čtyřhranným koncovkám pro každou koncovku. Poslední věc, kterou jsem udělal, bylo udělat štěrbiny do pěny pro vlasec.
Z jednoho plátu pěnového plastu jsem získal 18 čtverců, ze kterých jsem vyrobil 10 „kruhových zherlitsů“ (maximální povolené množství) a zbytek půjde na pokrytí měsíce v zimě, dokud nebude na ledu dobrý sníh. No, samozřejmě, že těchto 10 pastí bude do zahájení zimní sezóny demontováno a čtverce z nich budou také použity jako kryty.
Zbývalo se rozhodnout, kam na štiku v posledních dnech volné vody. Rybník nepřicházel v úvahu – počasí se najednou začalo kazit, foukal silný vítr do 15 m/s, v noci udeřily mrazy do -7, přes den do -3 stupňů. V těchto podmínkách by se rybaření v rybníku změnilo v naprosté mučení – návěsy by okamžitě odpluly a bylo by těžké je dohnat a o to bolestnější by byl návrat na závětrný břeh vesly v silném větru. No, a také s ohledem na teplotu pod nulou by se rybolov v rybníku mohl stát vyloženě nebezpečným, protože ze břehu už mohla být tenká ostrá ledová krusta, která by snadno prořízla loď.
Obecně byla volba jasná – museli jsme jít do Khoper. A pak jsem si vzpomněl na díru, kterou máme přímo v rámci města, v soukromém sektoru. V této díře jsem nikdy nelovil, ale zkoušeli jsme tam echolot mého zetě Sanka, když ji poprvé kupoval – díra se ukázala být dlouhá asi 300 metrů a hluboká až 15 metrů a koryto se v tomto místě rozšířilo téměř dvakrát. Zavolám kamarádovi Lekhovi, od kterého jsem nápad s „kruhovou návnadou“ zkopíroval, a ukázalo se, že letos na podzim byl se svou „kruhovou návnadou“ na této jamce již 2x a pokaždé ulovil 4 štiky, stabilně ve velikosti od 2 g do 800 kg.
Ve čtvrtek 31. října jsem vstal brzy a byl tam asi za 10 minut, naštěstí to bylo jen asi 5 kilometrů, než jsem napumpoval loď, spustil ji ze skály, dal do ní měkký kbelík s hroty, vanu s živou návnadou (karas), rozložil podběrák a připravil ozvěnu. Počasí bylo samozřejmě na hovno – pronikavý vítr vás srazil z nohou, teplota byla -3 stupně a taky trochu sněhu, ale umístění díry bylo dobré – pravý břeh podél proudu (naproti domům) byl celý ve vysokých stromech, takže tam už byl les, foukal odtamtud vítr a v tomto místě byl dobrý klid. No, co bylo velmi výhodné, bylo, že proud, i když velmi slabý, byl jedním směrem a vítr druhým. Podél břehu, v díře, echolot všude ukazoval hloubku 4.0 – 4.5 metru, ale 15 metrů od břehu byla hloubka asi 8 – 9 metrů. Rybářská taktika zde byla jednoduchá – umístit všechny návnady podél „klidného“ břehu, spouštět živou návnadu do hloubky 4.5 – 5.5 metru, u břehu nebyla žádná tráva, takže se nebylo čeho bát, kdyby se živá návnada přitiskla blízko k ní – postavila by se, postavila se a plavala zpět do hloubky, ale pokud živou návnadu přenesete příliš daleko od břehu, stáhnete špičku zpět na břeh .
První náklony jsem začal nastavovat asi v 7.40 ráno a při nastavování 5. náklonu se rozsvítila vlaječka na 2. náklonu – bylo vidět, že je mnohem snazší sledovat a vidět záběr se náklony a jak se později ukázalo – bylo mnohem snazší s nimi manipulovat ve člunu při přesunu z místa na místo, snadněji se odvíjely a navíjely. Vlajka stála na jedné ze dvou vyklápěček, které jsem postavil v klidném rybníku poblíž díry, kde byla hloubka asi 2 – 3 metru, prakticky bez proudu.
No a hned první sousto mi k mému velkému překvapení přineslo štiku 450 g, která se vyklubala na délku 32 cm, tzn. již počítáno podle rybářského řádu. Zde je asi nutné poznamenat, že na Khopra jsou nová pravidla pro amatérský rybolov nejdůležitější, protože rybářská inspekce je na řece velmi často a uděluje pokuty v plné výši.
Po vyjmutí štiky z odpaliště a opětovném nabití tip-upu jsem dodal všech 10 kusů, načež jsem si udělal krátkou pauzu a udělal pár fotek svého lovného místa.

I přes hnusné, chladné počasí se pod ochranou stromů chytalo celkem v pohodě, ale uprostřed nory to tak skvělé rozhodně nebylo – kvůli silnému větru jsem musel velmi aktivně pracovat s vesly a profukovalo to skrz mě, přestože jsem byl celý oblečený do zimního oblečení.

Samostatně bych chtěl poznamenat, že při rybolovu s hrnky je echolot prostě nenahraditelný. Přestože pro Sanka patří k těm nejlevnějším, nejdůležitější je, že ukazuje hloubku velmi přesně a na jakémkoli místě vždy víte, do jaké hloubky živou nástrahu spustit. Jak přesně ukazuje přítomnost ryb, se zatím nepodařilo ověřit.

Nemusel jsem odpočívat moc dlouho – 3-4 minuty poté, co jsem dokončil nastavení tip-upů, vybuchla další vlajka, tentokrát na opačné straně jamky. Když jsem došel ke špičce, štika už rozmotala všechen vlasec a odtáhla špičku asi 15 metrů od břehu, a jakmile jsem ji zaháknul, hned jsem si uvědomil, že tam dole je lokomotiva, která mě začala tahat po celé díře. Jak se často stává, krokodýl vzal návnadu na nejslabší špičce – s nejtenčím a nejstarším vlascem 0.3 mm (který je již více než 10 let starý) a jediný dostupný s dvojitým místo odpaliště. Všechny ostatní vyklápěče již byly vybaveny čerstvějším vlascem 0.35 – 0.4 mm.
Myslím, že není třeba popisovat, kolik adrenalinu jsem měl při hraní s rybami, ať už jsem krokodýla přetahoval na loď, nebo mu dával vlasec, ten ví, zvláště ne u přívlačového prutu, kde vám pomáhají tlumicí vlastnosti prutu a navijáku s třením, ale u kruhového prutu – když každým trhnutím taháte za každou aktivní podzimní štiku na vlasci a cítíte.
Kvůli velké hloubce a extrémně opatrnému přistání jsem rybu poprvé spatřil až 8-9 minut po záběru, a když se vynořila, všechno se ve mně začalo třást, třásly se mi ruce a také jsem viděl, že je chycena za jeden háček odpaliště na samém okraji rtu. Napoprvé se mi nepodařilo dostat krokodýla do podběráku – štika najednou klesla ke dnu a musel jsem jí dát dalších 7-8 metrů vlasce. Podruhé se vynořila z druhé strany lodi a velmi úspěšně se schoulila přímo před můj podběrák, načež se do něj vrhla hlavou napřed – VÍTĚZSTVÍ! S třesoucíma se rukama se mi nějak podařilo vyfotit její první fotku.

Teď už zbývalo jen doplavat k místu, kde jsem spustil loď a vytáhnout kládu na břeh. Zabalil jsem ho do podběráku, jak to jen šlo, položil přes loď, protože na podlaze nebylo místo, jednou rukou jsem ho přimáčkl a druhou jsem pomalu začal veslovat ke břehu, naštěstí to všechno bylo po větru a štika chtěla být opravdu volná, myslel jsem, že mě vyhodí z lodi.
O pár minut později už byla moje trofej na břehu, přirozeně i bez vážení, které už bylo doma, bylo jasné, že je to moje největší ulovená štika a jak se ukázalo, moje největší ryba vůbec. Hmotnost trofeje je uvedena v názvu příspěvku, i když jsem si byl z nějakého důvodu jistý, že váží více než 7 kg. Pro jistotu se štika dostala do kufru Nivy, neodvážil jsem se ji nasadit na provazec.

I když podle rybářského řádu měl být lov ukončen (byla ulovena norma 5 kg), přemohlo mě nadšení z ulovení trofejního exempláře, zejména proto, že by moji trofej nikdo neviděl, kdyby jel nebo plaval.

Zatímco jsem přistával se svým krokodýlem, zbytek nástavců se rozsypal po celé jámě a musel jsem je v silném větru posbírat zpět a znovu je postavit. No, abych byl stručný, během zbývající doby rybaření, která trvala do 12 hodin, jsem měl ještě 4 kousnutí – 1 ztráta toho, co se mi zdálo jako pěkná štika, ale určitě menší než ta, kterou jsem vytáhl, 1krát mě štika zatáhla do zádrhelu – musel jsem ji odtrhnout a 2krát byla živá návnada kousnuta a pak bylo všech 10.30 kousnutí až do rána.

V poledne jsem už byl doma, kde proběhlo vážení a malé focení s trofejí. Jak jsem uvedl výše, byla to největší štika, kterou jsem kdy chytil (letní rekord 3.8 kg, zimní 4.2 kg) a největší ryba, kterou jsem kdy chytil (před tím, před 9-10 lety, se chytali kapři o váze 6.2 a 5.8 kg a letos tolstolobik o váze 5.2 a 5.1 kg)

No samozřejmě, když jsem byl na dovolené, druhý den jsem jel do stejné jámy a jak už to na Khopra bývá, zůstala mi úplná nula, i když počasí bylo tentokrát mnohem lepší – při stejné teplotě prakticky bezvětří a svítilo sluníčko. Byly pouze 3 záběry – 2 slepé a 1krát štika utrhla živou návnadu z odpaliště. Myslím, že tento týden pojedu ještě párkrát a 12. listopadu se vrátím do práce a pak se budu muset připravit na zahájení zimní sezóny. Poslední 2 fotky jsou z druhé rybářské výpravy.