Navody

Festival San Fermin: Stres pro býky

V Pamploně, hlavním městě provincie Navarra ve Španělsku, pokračuje San Fermin fiesta, jejíž jednou z podstatných součástí je pobíhání lidí po ulicích s býky vypuštěnými z ohrady, zvanými „encierro“. I když to není zdaleka jediná tradice svátku, známá od té doby XIII století ochránci zvířat vždy obviňovali jeho organizátory z týrání zvířat.

Svátek San Fermin 6. července letošního roku začal jako vždy odpálením rakety se střelným prachem z balkonu radnice v Pamploně. Ceremoniál, který trvá už desítky let, byl poprvé zpožděn o 20 minut, když policie musela odstranit obrovskou baskickou vlajku, která blokovala start rakety. Baskičtí separatisté ji zavěsili, aby upoutali pozornost. Obrovský dav na náměstí před magistrátem a v okolních ulicích musel trochu počkat. Pak už vše probíhalo podle tradice: za zvuků orchestrů účastníci slavnosti odvíčkovali šampaňské a vyprázdnili ho na počest svatého Fermína.

Hlavní události se odehrály následující den. Přesně v osm hodin byli z ohrady postavené na okraji města vypuštěni býci, kteří byli do města přivezeni o den dříve a účastnili se večerní koridy. Zvířata musí sama uběhnout 849 metrů do arény pro býčí zápasy. Běžci, několik stovek hledačů vzrušení zvaných „mozos“, vyjeli na trať dříve než zvířata.

Typicky „encierro“ trvá jen dvě a půl minuty. Zvířata velmi rychle dohoní účastníky závodu a nemilosrdně srazí každého, kdo nestačí. Mnozí z přítomných, včetně mnoha cizinců, jsou oděni v místním tradičním oděvu – bílé košili, kalhoty či sukně, s červeným páskem a červeným nákrčníkem. Večer za zvuků paso doble začíná býčí zápas, který trvá několik hodin. Následující dny v týdnu se vše opakuje – běh býků, korida, a hlavně slavnosti s konzumací obrovského množství vína na počest světce.

Většina Španělů se domnívá, že hlavní složkou svátku jsou vystoupení amatérských skupin zvaných „peñas“, něco jako spolky obdivovatelů San Ferminu, i když čistě sekulární. Je jich několik desítek, včetně zahraničních – například „peñas“ pocházejí i z USA, kde je svátek San Fermin dlouho známý díky knihám Ernesta Hemingwaye. Jako obyvatel Pamplony si je jistý Inaki Soategui, v současnosti jsou to „peñas“, které jsou duší festivalu v Pamploně:

„Jsou jedineční – díky svému humoru, optimismu, dovádění. Jsou to oni, kdo vytváří atmosféru zábavy. Býčí zápasy jako takové mají totiž každým dnem méně a méně fanoušků. Ne každý má rád středověkou krvavou zábavu s býky, mnozí ji otevřeně odsuzují.“

Každý den během svátku, který trvá od 6. do 14. července, pořádají „peñas“ v tyto dny průvody po přeplněných ulicích Pamplony za zvuků svých orchestrů, tančí, zpívají hlášky na téma dne a snaží se překřičet jeden druhého i orchestry. Oblíbenou zábavou je nalíčit jednoho z členů společnosti jako slavnou osobnost, například fotbalistu, a oznámit slavnostnímu davu přítomnost celebrity. Při podepisování většinou nic netušícím zahraničním dívkám od nich taková „celebrita“ vyžaduje polibek doprovázený smíchem a vtipy ostatních účastníků „penya“. Zpočátku byly „penas“ jakýmsi pánským klubem, kam ženy nesměly. V posledních třech desetiletích se situace změnila a ženy dokonce začaly mnohé z těchto kroužků vést.

Přečtěte si více

Chov perliček jako podnikání: kde začít, vlastnosti

San Ferminská fiesta má ale mnoho odpůrců. Především členové organizací za práva zvířat PETA a Anima Naturalis, kteří sem každoročně, již 13. rokem, přijíždějí z různých měst Španělska a dokonce i ze zahraničí, aby vyjádřili svůj protest proti tomu, co považují za týrání býků. Tentokrát se ochránci zvířat, padesát žen a mužů, na protest svlékli na ulici, zahalili se do červené barvy, na hlavu si připevnili rohy a stáli v černých lepenkových rakvích.

Jak se domnívá jeden z aktivistů madridské pobočky organizace Anima Naturalis Miguel Rahola, pro býka, jako pro každé jiné zvíře, srážka s člověkem, neznámé prostředí, hluk davu, křik, vybuchující petardy, stísněný prostor ulic starého města – to je ten nejtěžší stres:

„Tradiční běh býků na festivalu San Fermin v Pamploně je ukázkou odvahy a chlapeckého hrdinství na úkor fyzického a psychického utrpení zvířat.

Obránci býčích zápasů a ochránci „encierra“ se rádi odvolávají na určité staleté kulturní tradice a pokud se bavíme o běhání po ulicích, tak na to, že při takových akcích údajně nikomu neprolévá krev. Ale kdo ví, jaké kulturní tradice existovaly v historii lidstva před staletími! Veřejné upalování kacířů, auto-da-fé, bylo pro nás také kulturní tradicí a otroctví bylo kdysi považováno za součást kultury, stejně jako vedení války za účelem loupeže. To není kultura, to je barbarství! A na všech takzvaných „festivalech“ tohoto druhu se také prolévá spousta krve. Býci utrpí zranění, hluboké rány a zlomeniny. A někdy lidé umírají a nikdo to nedokáže souvisle vysvětlit – ve jménu čeho? A celé této podívané, plné bolesti a nezdravého vzrušení, takového, že probouzí ty nejprimitivnější a nejagresivnější pudy, se z nějakého důvodu dodnes říká dovolená.

Budeme i nadále bojovat proti této zkostnatělé tradici. Každý rok pořádáme tzv. human encierros – abychom ukázali, že zvířata cítí úplně stejný strach, bolest a utrpení jako lidé. Stále přicházíme s něčím novým. Naším cílem ale není ohromit něčí fantazii originální divadelní inscenací, ale přimět kolemjdoucí i diváky, politiky a úředníky k zamyšlení nad tím, jak hnusně vypadá to, na co se teď dívají – a to je vlastně ta samá podívaná, která brzy a oficiálně začne a mnozí ji budou vnímat s radostí. To je zkreslení lidského vědomí, ale dá se to narovnat!“