Oleg Baklov: Samuraj nemá cíl, jen cestu
Kapitán FC Ufa Oleg Baklov v dlouhém rozhovoru s klubovou tiskovou službou hovořil o vývoji své kariéry, možnosti hrát na mezinárodní úrovni, zavzpomínal na svůj debut v RPL a popsal nadcházejícího soupeře – FC Ural, za který brankář strávil 5 sezón.
Olega, narodil ses v Tádžikistánu, řekni nám o svém dětství v této zemi?
– Ano, skutečně jsem se narodil v Tádžikistánu, ale žil jsem v této zemi velmi krátce. Když mi bylo pouhých 2,5 roku, odešli jsme tam s rodiči, takže vám o životě v Tádžikistánu nemohu vědomě říct nic.
Máte dvojí občanství Ruska a Tádžikistánu Uvažujete o hře za reprezentaci Tádžikistánu nebo se pokusíte dostat do ruské reprezentace?
– Samozřejmě bych chtěl hrát za ruský národní tým, jako každý ruský fotbalista. To ale v tuto chvíli není šance. Proto jsem se rozhodl získat druhé občanství. Pokud se trenérský štáb tádžické reprezentace rozhodne, že jim mohu pomoci, a zavolají mi, půjdu rád. V každém případě bude vše záležet na mně a mé hře. Budu se snažit pracovat na maximum a dělat vše, co na mně závisí.
S fotbalem jste začínal v rodném Syzrani?
– Ano, začal jsem studovat ve svém rodném městě. Jako všichni ostatní jsem zpočátku s dětmi každý den jen kopal do míče na dvoře. Pak jsem se v jednu chvíli rozhodl jít a přihlásit se do fotbalového oddílu a od té chvíle jsem začal trénovat ve fotbalovém týmu města Syzran. Ve věku 16 let podepsal svou první profesionální smlouvu s FC Syzran-2003.
Proč jste si vybral právě brankářský post?
– Nevím, jak se to stalo, pravděpodobně to byl osud. Zpočátku hrál jako útočník a zdálo se, že to jde dobře, ale v jednu chvíli přišel ke svému prvnímu trenérovi a požádal o rukavice. Pamatuji si, že jsme trénovali v komunitním centru na dřevěném parketu a trenér nám dával žíněnky po stranách, hráči v poli stříleli na branku, pak jsem si uvědomil, že tohle je určitě moje pozice, strašně rád jsem skákal pro míč a padal na měkké žíněnky.
S vaší výškou byste mohl hrát volejbal nebo basketbal, uvažoval jste o těchto sportech?
– Upřímně, ve škole jsem dělal všechno a nikdy jsem si nemyslel, že se stanu profesionálním fotbalistou. Neustále jsme měli soutěže mezi školami a já jsem se účastnil všech disciplín. Hrál jsem basketbal, volejbal, atletiku, na co si vzpomenete. Obecně jsem rád sportoval.
Jste nejvyšším fotbalistou v historii FC Ufa, jak můžete tuto skutečnost okomentovat?
– Ukázalo se, že jsem v této nominaci vyhrál, což je moc hezké (smích). Je skvělé, že se mi podařilo proniknout do historie FC Ufa. Ve skutečnosti chci zanechat svou stopu v jakémkoli týmu, aby si fanoušci pamatovali můj zápas s pozitivními vzpomínkami. Udělám vše pro to, aby si mě zapamatovali ne pro mou výšku, ale pro kvalitu mé hry.
Po Syzranu jste se přestěhoval do Samary Krylia Sovetov Povězte nám o tomto období své kariéry.
– Bylo to, když mi bylo asi 18. Šel jsem na půl roku na hostování do rezervního týmu Samary Krylia Sovetov. Poté jsem se vrátil do domácího týmu v Syzrani, v Samaře jsem se nedokázal prosadit, trenéry jsem nepřesvědčil.
V roce 2017 jste se připojil k jekatěrinburskému týmu Ural, kde jste debutoval v RPL a strávil mnoho sezón. Jak byste charakterizoval toto období vaší kariéry?
– Ano, v roce 2017 jsem se přestěhoval na Ural. Po 3 sezónách ve druhé lize jako hlavní brankář pro Syzran-2003 jsem byl připraven jít dál. Stalo se, že si mě všimli ve hře s Ural-2, prošel jsem zkouškou a podepsal smlouvu.
Byl jsem odvezen na Ural jako druhé číslo pro budoucnost. Objektivně řečeno, po nějaké době moje úroveň fotbalisty nebyla vhodná na to, abych byl druhým číslem. Ale díky mé velké touze a dobrému trenérovi brankářů jsem byl po nějaké době připraven hrát.
Zpočátku to bylo tak špatné, že jsem se dokonce bál, že mě dají hrát do zápasu RPL. Ale postupem času jsem se chtěl cítit jako ve hře sám, dostal jsem šanci a myslím, že jsem ji plně využil. Můj debutový zápas v RPL padl na zápas se Spartakem v Moskvě. Vyhráli jsme, odehrál jsem velmi dobrý zápas. Další zápas ale zůstal na lavičce a dá se říct, že se s tím psychicky nevyrovnal. Pak jsem hrál ještě pár her v RPL, ale už jsem si nebyl tak jistý a dělal chyby. Když se podívám dnešní hlavou zpět, samozřejmě bych všechno udělal jinak. Ale bylo to, co to bylo, a přesto mi Ural hodně dal, za což jsem velmi vděčný.
Ještě jednu věc podotknu – to jsou samozřejmě zranění. Nevím, jak by moje kariéra na Uralu dopadla, kdyby tam nebyli, ale je to součást sportu. Celkově bych období své kariéry na Uralu hodnotil pozitivně. Hodně jsem se tam naučil a získal. Ještě jednou velké díky vedení a trenérům, že jsem mohl trávit čas v tak velkém klubu, jako je Ural.
Stal se během této doby Jekatěrinburg vaším rodným městem?
– Ano, opravdu jsem se do tohoto krásného města zamiloval a pravděpodobně bych tam chtěl i žít. Taková možnost ale zatím není. Moje rodina žije v našem rodném Syzranu, a když je to možné, jezdí za mnou do Ufy.
Po 11 sezónách v RPL, Ural opustil elitní divizi. Bylo to pro vás překvapení?
– Samozřejmě to byl šok, asi nejen pro mě, ale pro všechny. Tak velký tým by měl hrát RPL, ale tohle je sport, tady se může stát cokoliv, a proto je to zajímavé.
Pro fanoušky v Jekatěrinburgu byl sestup týmu do FNL velkou tragédií?
“Myslím, že pro fanoušky to byla katastrofa, vždycky chcete víc.” Ale jsem si jistý, že fanoušci Jekatěrinburgu budou také podporovat klub, bez ohledu na to, v jaké lize hraje.
Ural měl dobrý vstup do první ligy, vyhrál dva zápasy, ale pak prohrál v Novorossijsku a remizoval doma se Sokolem. Dá se Ural považovat za jednoho z favoritů naší ligy?
– Samozřejmě, že Ural je jedním z uchazečů o postup do vyšší třídy. Těžší to ale pro ně je, že jsou na býka jako červený hadr. Všichni jsou speciálně připraveni na týmy z RPL. Jsem si jistý, že to bude velmi zajímavá sezóna, ve FNL je mnoho týmů s úkoly a rozhodně to pro ně nebude jednoduché.
Kolik vašich přátel a známých je v současné době stále na Uralu? Jste s nimi v kontaktu?
– Ano, samozřejmě, jsou tam kluci, se kterými komunikujeme, jsou jen známí, se kterými jsem byl v týmu. Pořád je sleduji, abych viděl, jak hrají.
Bude pro vás připravovaná hra s Uralem principiální záležitostí?
– Pro mě je každý zápas důležitý. Vždy se snažím mít stejný přístup, bez ohledu na to, kdo je můj soupeř. Ale zase je to psychologie, když k vám přijde slavný tým, který v minulé sezóně hrál RPL a my jsme ve „zlatu“ druhé ligy, nálada bude samozřejmě trochu jiná. I když Ufa před pár lety hrála také v RPL. Myslím, že to bude zajímavý fotbal, dáme do toho všechno, abychom dosáhli na první vítězství v sezóně.
V minulé sezóně jste přestoupil do Ufy. Jak jste se k této nabídce dostal a jak dlouho jste přemýšlel, než si zahrát druhou ligu?
– Všechno je to banální, můj agent mi zavolal a řekl, že Ufa má zájem. Viděl jsem, jací lidé šéfují klubu Ufa, jací specialisté pracují na trenérském štábu, a rozhodl jsem se, co se ukázalo jako správné – přestoupil jsem do Ufy. Dlouho jsem nepřemýšlel, protože jsem poslední dobou moc necvičil a opravdu jsem chtěl hrát. Navíc klub měl cíl dostat se do FNL. Celkově pro mě i pro tým všechno fungovalo velmi dobře.
Díky tomu jste se stal lídrem, kapitánem týmu a na konci sezony se Ufa stala mistrem druhé ligy. Dokázal jste si představit, že sezona dopadne tak dobře?
– Upřímně, zpočátku to pro nás bylo opravdu těžké. Pak ale panovala důvěra, že letošní sezóna bude úspěšná, a dopadlo to tak.
Navíc v Ruském poháru jste udělal hlasité prohlášení před celou zemí, když jste v sérii s Nostou a Volhou trefil šest penalt z osmi. V té době jste byl středem pozornosti médií, federální televize o vás natáčela samostatný příběh. Cítil jste se tehdy slavný?
– Ano, podařilo se mi v kelímku trochu zazářit (usmívá se). Samozřejmě je vždy příjemné, když o vás lidé píší pozitivní věci a vytvářejí o vás příběhy. Tady jde hlavně o to, že je to prospěšné a neškodí. Podařilo se mi to překonat velmi v klidu. Tento druh intenzivní pozornosti mi připadal spíše motivující než rozptylující.
Jaké cíle si dáváte pro sebe a tým pro tuto sezónu?
– Samuraj nemá cíl, jen cestu.
Cílem je samozřejmě vyhrát každý zápas a dát fotbalu vše, co ve mně je. Máme dobrý tým i kádr, jsme schopni se prosadit v první lize. Dám veškerou svou sílu k dosažení tohoto výsledku.
V zápasech první ligy se vaše branka trefuje mnohem častěji než ve druhé lize. Je to pro vás další obtíž nebo výzva?
– Myslím, že ještě nemá cenu dělat závěry, že mám více práce. Hráli jsme 3 zápasy venku, samozřejmě to pro nás bylo těžké a v blízkosti naší branky bylo hodně šancí. Ale odvedli jsme dobrou práci, myslím. Fotbal je obecně nejtěžší herní sport, takže hlavní je být připraven na všechno.
Jak vidíte svou fotbalovou budoucnost?
– Odpovím takto – vynasnažím se v tuto chvíli pomoci Ufě. Samozřejmě vždy chci víc, mám cíl – vrátit se do RPL, myslím, že pro to je vše na svém místě.